Rok 2019 se chýlí ke konci.
Pomalu, byť to nesnáším, po malých krůčcích, přistupují k hodnocení toho, co bylo. No, hodnocení. Vlastně to tak úplně nejde říct. Nějak přemítám a hloubám nad štěstím letošních dnů i tím, co bych rád zapomněl, co bych rád neprožil, co mi Bůh odpustil a já bych to již nechtěl opakovat.
Asi tuším, proč se mi do toho nechce.
Nejde totiž o to, jaký byl, ale jaký ho chci vidět.
Vždycky to bude velmi subjektivní pohled – no aby ne, když je můj 🙂
Tak tedy netřeba hodnotit, přijde mi důležitější za něj děkovat.
A tak tedy děkuji
- svým blízkým přátelům, že měli nakloněné ucho, když jsem potřeboval blízkého,
- svým kamarádům, co si společně dáváme skvělou kávu
- své rodině, že je a jsem její součástí,
- svým kolegům farářům, že jsme si čas od času mohli pokecat,
- svým kolegyním lektorkám primární prevence, že jsem mohl být součástí skvělého týmu a podílet se na super projektu,
- svým sborům za přijetí a ochotu hledat to dobré
- svým parťákům z výcviku DA sk. psychoterapie
- své manželce – a to jí řeknu soukromě,
- svému Bohu za všechno co mi dal i vzal…
No a když se dívám, za co všechno mohu děkovat, pak musím říct, rok 2019 byl skvělý a už se těším na to, co bude v roce 2020…
Vám všem přeji radostné vkročení do Nového roku s nadějí, láskou a vírou. Ať je vám v něm dobře. Nakonec bude stejně takový, jaký si ho uděláme, jaký ho budeme chtít mít.
